Čeladná

Čeladná dnes patří k nejznámějším obcím v Beskydech, ale její hodnota není jen v současné pověsti rekreačního a golfového místa. Základní charakter obce tvoří hluboké údolí Čeladenky, lesnaté svahy, rozptýlené části směrem k Podolánkám a vazba na Ondřejník, Smrk, Kněhyni, Lysou horu i Pustevny.

Pro návštěvníka je silná právě kombinace několika vrstev. V centru obce stojí kostel sv. Jana Nepomuckého a moderní čeladenské náměstí, v areálu rehabilitačního centra pokračuje lázeňská tradice Skalky, u Ferdinandova pramene stojí roubená kaple Nejsvětější Panny Marie a v historii obce se objevují hamry, železárny, lesní práce, valašská kolonizace i partyzánská stopa druhé světové války. Čeladná tak není jen místo na přespání pod horami, ale obec s vlastní pamětí.

Počátky Čeladné klade oficiální historie obce pravděpodobně do 15. století, případně až na konec 14. století. První písemná zmínka je v obecním textu spojena s urbářem hukvaldského panství z roku 1581; informační centrum doplňuje také Frýdecký urbář z roku 1580. V té době měla vesnice podle čeladenského informačního centra asi 130 až 150 obyvatel a živili se především jako sedláci, pasekáři a Valaši.

Starší osídlení v okolí připomíná také lokalita Kozinec nad Čeladenkou, kde měl podle informačního centra od konce 13. do 15. století stát hrádek nebo tvrz. Jeho funkce bývá spojována se strážením staré cesty z Moravy do Uher. Jméno obce je v čeladenském informačním textu vykládáno spíše ve vztahu k řece Čeladnici / Čeladence než k pověsti o hukvaldské čeládce.

Tradiční obživou bylo zemědělství, pastevectví, chov dobytka a práce v lese. V 16. století zasáhla oblast valašská kolonizace, která přinesla horské salašnictví, zpracování ovčího mléka a vlny i kulturní prvky dodnes spojované s beskydskou identitou. Důležitou kapitolu představovali také portáši, bezpečnostní sbor určený k udržování pořádku v horském prostředí.

Od 17. století se do dějin Čeladné výrazně zapsalo železářství. Oficiální obecní historie uvádí vznik prvních hamrů po třicetileté válce, jejich přerušení kvůli vysoké spotřebě dřeva a pozdější obnovení v souvislosti s hospodářským rozvojem na konci 18. století. Byla zde vybudována vysoká pec zpracovávající rudu z Čeladné a Kunčic, v první polovině 19. století přibyla slévárna a kupolová pec. Informační centrum uvádí, že čeladenské železárny zanikly ve 20. letech 20. století a jejich pozůstatky lze hledat v Horní Čeladné u cesty do Podolánek.

Další výraznou vrstvou je lázeňství. Na úpatí Ondřejníku vznikl roku 1899 hotel Skalka a roku 1902 zde MUDr. Jan May zřídil lázně a sanatorium pro ostravské horníky. V padesátých letech byla lázeňská etapa přerušena a areál sloužil jako nemocnice s vyhlášenou porodnicí. Od roku 2000 se zdravotnické domy vrátily ke svému původnímu rehabilitačnímu účelu. Za druhé světové války se Čeladná stala zázemím partyzánů a po vypálení Lidic poskytla nový domov lidickým ženám a dětem; období připomínají pomníky odboje a obětem fašismu.