Brno

Brno má vrstvu pro každý typ návštěvy. Historii města lze číst ve Staré radnici, na Petrově, ve Špilberku, kostnici a podzemních chodbách; moderní architekturu ve vilách Tugendhat, Löw-Beer, Arnold, Stiassni a Jurkovičově domě. Rodiny mohou zamířit do VIDA!, hvězdárny, technického muzea nebo zoo, milovníci umění do Moravské galerie, Moravského zemského muzea a divadel. Industriální minulost připomínají Cejl, Vaňkovka, bývalá káznice a areály podél Svitavy. Druhý či třetí den vyplní přehrada s lodí a Veveřím, lesy Holedné, koniklece na Kamenném vrchu, lomy na Hádech, Stránská skála nebo Mariánské údolí. Mnohá místa mají rezervační, sezónní či programový režim, takže se vyplatí sestavit trasu předem.

Nejstarší písemná zmínka o Brně pochází z roku 1091, kdy Kosmova kronika zachytila brněnský hrad a politické události přemyslovské Moravy.

Ve 13. století se pod ochranou hradu rozvinulo královské město, které získávalo městská privilegia a stalo se důležitým obchodním a správním centrem Moravy.

Roku 1243 vydal Václav I. Brnu privilegium, které shrnulo jeho práva a posílilo postavení měšťanů.

Středověké Brno obepínaly hradby; jeho osu tvořila tržiště, kostely a komunikace mezi dnešními Zelným trhem, náměstím Svobody a městskými branami.

Hrad Špilberk byl založen ve 13. století jako královský hrad a postupně se proměnil v mohutnou barokní pevnost.

Za husitských válek zůstalo Brno oporou krále Zikmunda a katolické moci na Moravě.

V roce 1645 se město pod velením Louise Raduita de Souches ubránilo několikaměsíčnímu švédskému obléhání; tradice s tím spojuje polední zvonění už v jedenáct hodin.

Od 18. století sloužil Špilberk také jako státní vězení, jehož kasematy získaly evropskou pověst.

Rozvoj textilní výroby od 18. a 19. století proměnil Brno v průmyslové centrum označované jako moravský Manchester.

Roku 1839 přijel do Brna první vlak z Vídně, což podpořilo další růst průmyslu a předměstí.

Po zrušení hradeb v 19. století vznikla okružní třída a reprezentativní veřejné budovy, parky a divadla.

Johann Gregor Mendel prováděl v augustiniánském opatství na Starém Brně pokusy s hrachem, z nichž formuloval základní zákony dědičnosti.

Roku 1919 vznikla Masarykova univerzita a meziválečné Brno se stalo důležitým centrem funkcionalistické architektury a moderní kultury.

Výstaviště otevřené roku 1928 se stalo manifestem československé moderní architektury a dlouhodobou branou města k mezinárodním veletrhům.

Nacistická okupace přinesla uzavření vysokých škol, popravy a věznění v Kounicových kolejích i deportace židovských a romských obyvatel.

Na konci druhé světové války bylo Brno poškozeno bombardováním a v dubnu 1945 je osvobodila Rudá armáda spolu s rumunskými jednotkami.

Poválečný vývoj rozšířil město o sídliště, průmyslové areály a nové dopravní stavby; správní území dnes zahrnuje historické centrum i venkovsky působící okrajové části.

Po roce 1989 prošly obnovou Špilberk, historické centrum, funkcionalistické vily i řada průmyslových a kulturních objektů.

Vila Tugendhat byla roku 2001 zapsána na Seznam světového dědictví UNESCO jako mimořádné dílo moderní architektury.

Současné Brno spojuje správní, univerzitní, výzkumnou, průmyslovou a kulturní roli a zároveň obnovuje brownfieldy a veřejná prostranství mimo tradiční turistické jádro.