Knínice

Knínice mají neobvykle bohatou kulturní krajinu. Dominantou je barokní kostel Povýšení sv. Kříže dokončený roku 1717, který navazuje na starší poutní kapli a je spojen s působením telčských jezuitů. V krajině se dochovala knínická křížová cesta a v Bohusoudově památkově chráněná dřevěná zvonička. Významnou a citlivou vrstvou místních dějin je také připomínka romské osady v Bohusoudově, jejíž obyvatelé byli za nacistické okupace deportováni.

První písemná zmínka o Knínicích pochází z roku 1262, kdy se připomíná Jaroš z Knínic.

Ve 14. století je v pramenech doložena knínická tvrz a střídání místních vladyckých rodů.

Roku 1385 jsou společně uváděny Knínice, Bohusoudov, Budějovičky a samota Osetkovice.

Po pobělohorských konfiskacích byl statek roku 1624 předán jezuitské koleji v Jihlavě a od poloviny 17. století byl úzce spojen s telčskými jezuity.

Na místě starší poutní kaple sv. Františka Xaverského vznikl v letech 1715–1717 barokní chrám Povýšení sv. Kříže.

Po zrušení jezuitského řádu roku 1773 připadl statek studijnímu fondu a roku 1789 jej koupil Josef hrabě Wallis; Wallisům náležel do konce feudálního období.

Bohusoudov je v pramenech připomínán od roku 1385. Po zániku starší osady vznikl v místě hospodářský dvůr a později nová osada.

V Bohusoudově se v novověku vytvořila významná romská komunita. Odborné zdroje dokumentují deportaci místních Romů do koncentračního a vyhlazovacího tábora Auschwitz II-Birkenau v roce 1943.