Ostrava

Ostrava dovoluje během jedné návštěvy sestoupit do hornické expozice, vystoupat na vysokou pec nebo radniční věž, projít galerií v bývalých jatkách, socialisticky realistickou Porubou, historickým Přívozem i lužní krajinou Odry. Industriální dědictví tu není kulisa, ale klíč k dějinám práce, migrace, bydlení, životního prostředí a poválečné modernizace. Rodiny využijí zoo, světy techniky a planetárium; zájemci o kulturu PLATO, Dům umění, divadla, filharmonii a festivaly. Druhý a třetí den patří Landeku, Dolu Michal, Porubě, Polanské nivě, Rezavce, Turkovu a okrajovým obvodům. Řada areálů je přístupná jen s průvodcem, při programu nebo v sezoně, proto je vhodné rezervovat a rozdělit město do tematických tras.

Moravská Ostrava je poprvé bezpečně písemně doložena roku 1267 v závěti olomouckého biskupa Bruna ze Schauenburku.

Město vznikalo na hranici Moravy a Slezska; dnešní Ostrava proto nemá jedinou historickou osu a její části dlouho patřily k rozdílným správním a zemským celkům.

Nález uhlí a zahájení soustavné těžby v druhé polovině 18. století zásadně změnily hospodářství i krajinu Ostravska.

Roku 1828 vznikly železárny ve Vítkovicích, později spojené s rodinou Rothschildů, a vytvořily jeden z největších průmyslových komplexů monarchie.

Příjezd Severní dráhy císaře Ferdinanda do Přívozu roku 1847 propojil doly a hutě s Vídní a dalšími trhy.

V 19. století rostly vedle Moravské Ostravy také Vítkovice, Přívoz, Mariánské Hory a hornické obce ve Slezsku; vznikaly dělnické kolonie i reprezentativní radnice a kostely.

Průmyslový růst přivedl české, německé, polské a židovské obyvatelstvo a vytvořil jazykově i sociálně pestré město.

Roku 1924 vznikla připojením sedmi moravských obcí takzvaná Velká Ostrava; další územní rozšiřování pokračovalo ve 20. století.

Nacistická okupace přinesla perzekuci, nucenou práci, popravy a zničení židovské komunity; průmysl byl zapojen do válečné výroby.

Ostravsko-opavská operace na jaře 1945 patřila k největším bojům na území tehdejšího Československa a město bylo osvobozeno 30. dubna 1945.

Po válce pokračovala těžba a hutnictví v mimořádném rozsahu, vznikala velká sídliště v Porubě, Zábřehu, Hrabůvce a Dubině i nový univerzitní kampus.

Poruba byla od 50. let budována jako plánované město v duchu socialistického realismu, později doplněné modernistickými sídlišti.

Těžba uhlí přímo na území Ostravy skončila roku 1994, avšak čerpání důlních vod a sanace starých zátěží pokračují.

Po roce 1989 se město vyrovnávalo s útlumem dolů a proměnou hutnictví, poklesem obyvatel i rozsáhlými brownfieldy.

Dolní oblast Vítkovice, Landek Park a Důl Michal se staly klíčovými místy nového čtení průmyslového dědictví.

Současná Ostrava je krajské, univerzitní a kulturní centrum, které vedle industriálu obnovuje řeky, parky, galerie, historická jádra a venkovsky působící okrajové obvody.